Jak určit výši výživného?

Rozcházíme se/rozvádíme se. A řešíme, kdo bude mít v péči děti, kdo se s nimi bude stýkat a jak často, a jak vysoké budou alimenty. Výživné pro dítě, a povinnost jej platit, častým důvodem sporů mezi bývalými partnery/manželi. Jak správně určit jeho výši?

Ministerstvo spravedlnosti zveřejnilo koncem roku 2022 nový doporučující materiál pro stanovení výše výživného pro děti, které rodiče nevychovávají společně. Jde o více propracovanou náhradu za jednodušší tabulku z roku 2010. Ačkoli jde jen o doporučení, v praxi z ní vycházejí soudy i rodiče při mimosoudních dohodách.  

Obecně má rodič vyživovací povinnost vůči dítěti, které není schopno se samo živit. Rodič, který má povinnost platit výživné, je dále nazýván jako povinný rodič. Jak ale určit výši výživného? Základní hlediska pro určení výše výživného jsou:

  1. životní úroveň dětí má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů;
  2. odůvodněné potřeby dítěte. 

První hledisko přitom předchází tomu druhému (tedy je důležitější).

Tabulka ministerstva však nezohledňuje mnohé parametrické okolnosti, které se vyskytují pravidelně, jakož i specifické okolnosti, které v konkrétních případech mohou nastat. Co se týče běžných okolností, které tabulka nezohledňuje, jsou jimi např. celkové majetkové poměry rodiče dítěte, bydliště dítěte, možnost přivýdělku zletilých studujících dětí. Co se týče specifických okolností, tabulka nezohledňuje zvýšené náklady u dětí se speciálními potřebami (např. zdravotně postižené děti); situaci, kdy se povinný rodič bez vážného důvodu vzdá lepšího výdělku; vyšší počet vyživovacích povinností (tabulka počítá s max. 4 dětmi); povinné rodiče s vysoce nadstandardními příjmy. 

Jak se stanovuje výživné?

Vychází se z čistého příjmu povinného rodiče

Výživné se vypočítává z čistého příjmu. V případě zaměstnanců se příjem „očistí“ od daně z příjmu fyzických osob, pojistného na sociální a zdravotní, nicméně neodečítají se příplatky za přesčasy, prémie, odměny apod. U podnikatelů se vychází z daňového přiznání, z něhož se určuje alespoň rámcově průměrný měsíční čistý příjem. Soud si obvykle od rodičů vyžádá výplatní pásky za posledních 12 měsíců či daňové přiznání za poslední zdaňovací období. Do příjmu se zahrnou též pobírané sociální dávky nebo jiné dávky od státu, příjem rodiče z pronájmu, a různé další příjmy. 

Důležitá je životní etapa dítěte

Tabulka je rozdělena na 4 životní etapy dítěte, a to Předškolní věk (0-5 let); I. stupeň ZŠ (6-10 let); II. stupeň ZŠ (11-15 let); SŠ a vyšší vzdělávání (16 let a více). Věková rozmezí jsou pouze orientační. Stupeň vzdělávání je totiž věrnějším ukazatelem potřeb dítěte. 

Zohledňuje se počet vyživovacích povinností rodiče

Pokud má povinný rodič více dětí, ke kterým má vyživovací povinnost, tabulka to bere v úvahu. Pro každou životní etapu dítěte jsou stanoveny různé procentní hodnoty podle toho, kolik vyživovacích povinností rodič má. Dvouletému jedináčkovi by tak náleželo výživné ve výši 14 % z příjmu povinného rodiče, kdyby však měl další tři malé sourozence, bylo by to 8 %. 

Zohledňuje se i míra péče a styku s dítětem

V praxi se často stává, že povinný rodič pro dítě zajišťuje spoustu běžných potřeb – platí mu obědy ve školce, kupuje mu oblečení a koníčky, a také s ním tráví hodně času (byť jej nemá v péči). Měl by přesto platit stejné výživné, jako kdyby toto vše nezajišťoval? Doporučující materiál nově zohledňuje i tyto případy. Používá hledisko počtu dní v měsíci, které dítě tráví s povinným rodičem. Počítají se zejména celé dny (s přespáním). 

  • (Počet dní v měsíci s povinným rodičem) / 30,4 = podíl péče
  • (1 – (podíl péče)) * (předběžná částka výživného) = částka výživného v závislosti na péči

 Ovšem pokud počet těchto dní neodpovídá míře, kterou se povinný rodič podílí na obstarávání obvyklých potřeb dítěte, soud situaci místo toho zhodnotí individuálně.     

Kontrolní částka 

Jestliže je částka výživného (příp. součet částek pro všechny děti) příliš vysoká oproti životní úrovni povinného rodiče, lze výživné upravit. Proto se stanovuje hranice pro částku, která by povinnému rodiči měla zůstat. Jsou dva způsoby výpočtu, a vyjdou-li jiné částky, použije se ta vyšší. 

První způsob výpočtu je % z příjmu dle počtu vyživovacích povinností (např. u 2 vyživovacích povinností činí 66 % z příjmu). Druhý způsob je pevná spodní hranice, určená stejně jako „nezabavitelná částka“ při výpočtu srážek z příjmu povinného v exekuci a oddlužení, a jde zjistit za použití Kalkulátoru splátek pro oddlužení. V kolonce u počtu dětí se vybere „0“, v kolonce „manžel/ka“ se vybere „ne“, a pouze se zadá čistá mzda. Částka „mzda k výplatě“ představuje kontrolní částku. 

Kontrolní částka se odečte od výše čistého příjmu, a výsledek je orientační maximální výší výživného. V případě, že by vypočítaná částka výživného pro jedno dítě „zasahovala“ do kontrolní částky, sníží se tak, aby povinnému rodiči kontrolní částka zůstala. V případě více vyživovacích povinností se použije výpočet, který jednotlivé výše výživného poměrně sníží. S rezervou lze použít kalkulačku výživného na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti. Částka však nezohledňuje mnohá specifika, která soud může vzít při určení výživného v potaz.

Jak je to s navyšováním výživného?

Výživné se navyšuje, pokud se dítě „přesune“ do další životní etapy dle tabulky. Zároveň, pokud uplynuly od předchozího určení výživného více jak 3 roky, ale dítě zůstává ve stejné životní etapě, je vhodné navýšit výživné o 1 % z podílu na příjmu povinného rodiče.

Jak je to u povinných rodičů s vysoce nadstandardními příjmy?

Mezi příjmem rodiče a výší výživného nemusí být vždy přímá úměra. Dle Ústavního soudu může být nepřiměřeně vysoké výživné, které dítěti i po ukončení přípravy na povolání umožňuje dlouhodobý či trvalý bezpracný život, v rozporu s nejlepším zájmem dítěte. Stanovení takto vysokého výživného může též porušovat právo rodiče vychovávat své dítě. Tedy to, že je povinný rodič objektivně schopen plnit dítěti určitou výši výživného neznamená, že by se mu jí mělo bez dalšího dostat.

Musíte vždy platit výživné jen penězi k rukám druhého rodiče nebo k rukám dítěte?

Nikoli. Povinný rodič může část výživného poskytovat např. ve formě příspěvku na stavební či jiné spoření dítěte, příp. nakupovat dítěti přímo určité zboží či služby.  

Proč si někdy rodiče posílají navzájem peníze na účet? Nemohou se pohledávky výživného započíst?

V praxi někdy nastávají situace, kdy si rodiče navzájem posílají výživné pro dítě. Tato situace nastává zejména rozhodne-li soud o střídavé péči, a rodiče mají podobnou životní úroveň. Každý z rodičů pak střídavě pečuje o dítě a má také soudem uloženou povinnost přispívat na výživu dítěte zpravidla k rukám (na účet) druhého rodiče.

Proč soud nestanoví, že výživné pro dítě bude posílat jen jeden rodič, a to jen rozdíl mezi částkami výživného? Odpověď je taková, že zákon zakazuje započtení pohledávky výživného pro nezletilého, který není plně svéprávný. Proto soud nemůže rozhodnout o „započtení“ pohledávek výživného. Výhodou takové rozhodnutí může být, pokud jeden rodič přestane výživné platit.

Po povinném rodiči lze vymáhat výživné v měsíční částce, která je mu v rozsudku stanovena (o tom, co dělat, pokud některý z rodičů porušuje povinnosti stanovené rozsudkem upravující poměry dítěte, jsme psali zde). Nicméně pokud se rodiče na výši výživného dohodnou, může být fakticky zasílán jen „rozdíl“.

Pokud řešíte s druhým rodičem svého dítěte otázku výživného, doporučujeme Vám předem se poradit se zkušeným advokátem.

cs_CZ