„Tajně jsem si natočil na mobil, jak na mě nadřízený v práci bezdůvodně křičí a ponižuje mě.“ „Nahrál jsem si telefonní rozhovor s pronajímatelem, ve kterém přiznává, že důvod výpovědi z nájmu není to, že potřebuje byt ke svému bydlení, ale že se takto byt lépe prodá.“ Lze v soudním řízení takové na video/audio záznamy použít jako důkaz?
Co na to říká zákon?
Pořizování a používání obrazových nebo zvukových záznamů jiné osoby bez jejího svolení představuje zásah do soukromí této osoby, tedy zásah do jejího práva na ochranu osobnosti. Nikdo nesmí zasahovat do soukromí jiného, pokud k tomu nemá zákonný důvod. Z tohoto pravidla však existují určité výjimky. Jednou z nich je pořízení a použití záznamů jiné osoby k výkonu nebo ochraně práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. Je však třeba mít na paměti, že i v případě, že zákon dovoluje pořízení a použití takové nahrávky, nelze tak činit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka. Obecně tedy nelze cizího člověka nahrávat či fotit a nahrávku či fotku používat bez jeho souhlasu, ale za určitých výjimečných okolností to jde. Takovou výjimečnou okolností je např. ochrana našich práv a právem chráněných zájmů.
Mohu tedy nahrávku použít jako důkaz u soudu?
Judikatura ohledně této otázky se stále vyvíjí. Zatímco dříve platilo, že důkazní prostředek, zasahující do práv jiné osoby je nezákonný, a jako takový nelze použít, v současnosti je pohled soudů jiný. Dle aktuální judikatury platí, že zvukový nebo obrazový záznam týkající se člověka nebo jeho projevů osobní povahy, pořízený soukromou osobou bez vědomí a souhlasu nahrávané osoby, je možno použít jako důkaz v občanském soudním řízení za určitých podmínek. Podmínkou takového použití je, že
- takový důkaz má vést k prokázání zásadní skutečnosti, kterou není možné prokázat jinak; a
- převažuje zájem na umožnění důkazu nad zájmem na ochranu osobnosti (okolnosti případu vedou k závěru, že nelze upřednostnit právo na ochranu osobnosti dotčené osoby před právem na spravedlivý proces toho, komu je použití důkazu zvukovým či obrazovým záznamem týkajícím se této osoby nebo jejích projevů osobní povahy na prospěch).
Příklady:
- Zaměstnanec dostal výpověď pro nadbytečnost. Ve výpovědní době vydíral své nadřízené a hrozil, že proti zaměstnavateli zahájí soudní řízení, které ho finančně poškodí, a znemožní mu získání důležité dotace, pokud u něj nedostane jiné pracovní místo. Osoby, které se zaměstnancem jednaly za zaměstnavatele, si tohle jeho vydírání nahrávaly. V návaznosti na to zaměstnanci doručili oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru. Zaměstnanec se proti tomu bránil u soudu žalobou na neplatnost výpovědi i okamžitého zrušení pracovního poměru. Když došlo na prokazování hrubého porušení povinností zaměstnance (předpokladů pro okamžité zrušení pracovního poměru), zaměstnanec namítal nepřípustnost důkazu nahrávkou, neboť ta byla pořízena bez jeho souhlasu. Případ dospěl k Nejvyššímu soudu, který aplikoval test proporcionality: poměřoval právo na ochranu osobnosti zaměstnance, a právo na spravedlivý proces u zaměstnavatele, jemuž může důkaz pomoci prokázat jeho tvrzení a vést k jeho úspěchu ve sporu. Nejvyšší soud uvedl, že důkaz opatřený v rozporu s právními předpisy lze použít, pokud prokázání dané skutečnosti, nelze dosáhnout jinými důkazy (které nezasahují do absolutních osobnostních práv dotčené osoby). V tomto případě bylo možné prokázat vydírání ze strany zaměstnance svědeckými výpověďmi osob, které tomu byly přítomny – proto důkaz nahrávkou v daném případě nebyl připuštěn.
- Naopak nahrávka byla připuštěna ve sporu o neplatnost výpovědi z pracovního poměru pro nadbytečnost, kde žalobcem byl zaměstnanec. Nahrávkou chtěl prokázat, že skutečným důvodem výpovědi nebyla tvrzená organizační změna, ale kritika zaměstnance ze strany nadřízeného. Neexistoval jiný přímý důkaz k prokázání skutečného (zaměstnancem tvrzeného) důvodu výpovědi. Použití nahrávky bylo dále ospravedlněno zájmem na ochraně zaměstnance jako slabší strany, jíž hrozí závažná újma (ztráta zaměstnání). Důkaz nahrávkou tedy byl připuštěn.
- Soudy dále uzavřely, že když osoba A telefonuje osobě B, a osoba B si telefonický hovor nahrává, je tato nahrávka použitelná k důkazu, pokud osoba A neprojeví nesouhlas se zaznamenáváním hovoru. Na to, že je hovor nahráván, nemusí být volaným zvlášť upozorněna. Coby volající totiž oslovuje volaného účastníka, dává tedy podnět ke komunikaci a fakticky tak i vstupuje do soukromí volaného se všemi důsledky. Je obecně známo, že existuje řada technických možností, jak zaznamenávat telefonní hovory, a proto lze dovodit tichý souhlas volajícího s možností nahrávání (neprojeví-li nesouhlas). Důkaz nahrávkou telefonního hovoru s volající osobou je tedy rovněž přípustný.
- V posledním případu šlo o použití nahrávky hovoru několika společníků obchodní společnosti, kteří se přeli ohledně transakce, kterou měla společnost provést. Soudy dospěly k názoru, že se nejedná o projev osobní povahy, ale že zaznamenává projevy, ke kterým dochází při obchodní činnosti. Pořízením a použitím nahrávky tedy nedochází k zásahu do osobnostních práv nahraných osob. Důkaz tedy byl přípustný.
Závěr:
V některých případech může být obrazový nebo zvukový záznam jiné osoby, pořízený bez jejího svolení, přípustný jako důkaz v občanskoprávním řízení, někdy může být nepřípustný. Záleží na tom, zda:
- jde o projev osobní povahy: pokud ano, je k jeho přípustnosti třeba splnit další podmínky; pokud ne, tj. pokud jde o projev při výkonu povolání, obchodní či veřejné činnosti, je coby důkazní prostředek zpravidla přípustný;
- je tento důkazní prostředek nezbytný k prokázání důležité skutečnosti: nelze použít jiný důkaz, který by nezasahoval do práv jiných osob;
- zájem na použití tohoto důkazního prostředku převažuje nad zájmem na ochraně osobnosti té osoby, jejíž projev či podoba je zachycena na nahrávce.
Vraťme se k případům z úvodu tohoto článku. 1) „Tajně jsem si natočil na mobil, jak na mě nadřízený v práci bezdůvodně křičí a ponižuje mě.“ 2) „Nahrál jsem si telefonní rozhovor s pronajímatelem, ve kterém přiznává, že důvod výpovědi z nájmu není to, že potřebuje byt ke svému bydlení, ale že se takto byt lépe prodá.“ Předpokládejme, že účastníci by chtěli použít důkazy těmito nahrávkami 1) v řízení o náhradu nemajetkové újmy způsobené zásahem do osobnosti zaměstnance; 2) v řízení o neplatnost výpovědi z nájmu. Domníváme se, že pokud by neexistoval jiný způsob, jak předmětné skutečnosti prokázat, lze takové nahrávky použít.
