Kdy však může mít zaměstnanec povinnost k náhradě škody vůči zaměstnavateli? Kdy musí nahradit celou škodu, a kdy je jeho povinnost omezená?
- Porušení pracovní povinnosti
Zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Tedy, obecně jsou dány následující podmínky pro vznik povinnosti k náhradě škody:
- Porušení pracovní povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním;
- Vznik škody zaměstnavatele;
- Příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody;
- (Obecně je třeba) zavinění zaměstnance, a to úmyslné nebo nedbalostní.
Co když byla škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele? Poté se povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí.
Obecně, aby zaměstnanci vznikla povinnost k náhradě škody, musí být dáno jeho zavinění; a to ve formě úmyslu či nedbalosti. Toto zavinění musí prokázat zaměstnavatel. Výjimkou jsou případy tzv. hmotné odpovědnosti (o tom níže).
Zaměstnanec je povinen odčinit škodu uvedením v předešlý stav, případně ji nahradit v penězích.
Platí však omezení: Pokud byla škoda způsobena z nedbalosti, peněžitá náhrada nesmí přesáhnout 4,5 násobek průměrného měsíčního výdělku zaměstnance před porušením povinnosti.
Toto omezení však neplatí, pokud škodu způsobil úmyslně, v opilosti (nebo po zneužití jiných návykových látek). Navíc, pokud zaměstnanec škodu způsobil úmyslně, může po něm zaměstnavatel požadovat i náhradu ušlého zisku.
Dále zaměstnanec odpovídá i za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům. V tomto případě zaměstnanec nemusí porušit povinnosti uložené právním předpisem, ale jednání zaměstnance přesto obecně vnímáno jako nemravné.
- Neupozornění na nebezpečí a nezakročení
Pokud hrozí zaměstnavateli vznik škody, má zaměstnanec povinnost to oznámit nadřízenému vedoucímu zaměstnanci. Je-li třeba jednat urychleně, má zaměstnanec povinnost zakročit proti k odvrácení škody (s výjimkou případu, kdy není schopen vznik škody odvrátit – např. nemá potřebné fyzické schopnosti či znalosti, nebo by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo jiné osoby).
V případě, že by zaměstnanec na nebezpeční neupozornil, nebo nezakročil, a učinil by tak zaviněně – a to alespoň ve formě vědomé nedbalosti, a přitom by nebylo možné škodu uhradit jinak, může zaměstnavatel požadovat, aby se podílel na náhradě vzniklé škody. Tedy, musí být dány následující podmínky pro vznik povinnosti k náhradě škody:
- Porušení povinnosti upozornit na hrozící škodu, nebo proti ní zakročit;
- Vznik škody zaměstnavatele;
- Příčinná souvislost mezi vznikem škody a porušením povinnosti;
- Zavinění alespoň ve formě nedbalosti vědomé;
- Škodu není možné uhradit jinak.
V uvedených případech vzniká povinnost zaměstnance k náhradě škody až druhotně: zaměstnanec totiž nebyl tím, kdo škodu sám způsobil (přímý škůdce). Zaměstnanec hrozící škodu jen neoznámil či neodvrátil. Primárně tedy odpovídá přímý škůdce.
Příklad: Soused při odchodu z domu, kde má sídlo zaměstnavatel, odhodil nedopalek. Odhodil ho ale do suché trávy, poblíž zaparkovaných vozidel zaměstnavatele. Tráva začala doutnat a hořet, a oheň se blížil k vozidlům. To zahlédl zaměstnanec, a věděl, že hrozí nebezpečí škody na autech. Dle okolností měl buďto povinnost oznámit nebezpečí svému nadřízenému, nebo povinnost zakročit. Nic z toho však neudělal – spěchal totiž domů z práce. Následně požár poškodil vozidla. Kdo je povinen k náhradě škody? Pokud by byl zjištěn přímý škůdce (soused, který požár způsobil), byl by k náhradě škody povinen on. Jestliže by se však přímý škůdce nezjistil, nastoupila by povinnost zaměstnance k náhradě škody. Ale musel by hradit celou škodu?
Nikoli. Zaměstnanec má v takových případech povinnost podílet se na náhradě škody v rozsahu přiměřeném okolnostem případu. Přihlédne se zejm. k okolnostem, které bránily splnění povinnosti a k významu škody pro zaměstnavatele. Výše náhrady škody je limitována 3 násobkem průměrného měsíčního výdělku zaměstnance.
Pokud zaměstnanec způsobil škodu při odvracení hrozící škody nebo nebezpečí, pak za tuto škodu neodpovídá. Výjimkou by byly případy, kdy nebezpečí sám úmyslně vyvolal, případně si při odvracení počínal nepřiměřeně okolnostem.
- Zvláštní případ – hmotná odpovědnost
Zvláštním případem povinnosti zaměstnance k náhradě škody je tzv. hmotná odpovědnost. Jde o povinnost k náhradě schodku na svěřených hodnotách, a k náhradě za ztrátu svěřených věcí. Od „obecné odpovědnosti zaměstnance“ se odlišuje zpřísněnými podmínkami ve vztahu k zaměstnanci, ke vzniku povinnosti k náhradě škody jsou:
- Byla uzavřena dohoda o hmotné odpovědnosti (odpovědnosti za svěřené hodnoty);
- Vznikl schodek na svěřených hodnotách (na hotovosti, zboží, zásobách materiálu aj.);
- Zavinění zaměstnance se předpokládá.
Co je to dohoda o hmotné odpovědnosti? Jedná se o dohodu, jíž se zaměstnanec zavazuje převzít odpovědnost za hodnoty, které mu zaměstnavatel svěří a které je zaměstnanec povinen vyúčtovat. Taková dohoda může být uzavřena jen mezi stranami pracovního poměru, DPP nebo DPČ. Dohodu je třeba uzavřít písemně. Lze ji uzavřít jen se svéprávným zaměstnancem, který dosáhl 18 let. Zaměstnanec se může povinnosti k náhradě škody zprostit, pokud prokáže, že schodek vznikl zcela (nebo zčásti) bez jeho zavinění.
Co jsou to svěřené hodnoty? Jsou to např. hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu. Zaměstnanec s nimi osobně disponuje po celou dobu, po kterou jsou mu svěřeny. Nejde tedy např. o nářadí, auto, vybavení kanceláře; protože nejsou určeny k obratu či oběhu – toto jsou „svěřené věci“ (viz níže).
Např. pokud byla dohoda o hmotné odpovědnosti uzavřena se zaměstnancem ve skladu, odpovídá tento zaměstnanec za případný schodek na zboží, které se tam nachází a se kterým disponuje. Jakmile se však zboží dostane pryč ze skladu (např. na prodejnu), přestává být ve sféře dispozice zaměstnance. Tímto zboží přestává být předmětem dohody o hmotné odpovědnosti; pokud by došlo ke schodku na těchto hodnotách, (tento konkrétní) zaměstnanec by už za něj neodpovídal.
Pozor! Hodnoty, za které zaměstnanec odpovídá, nemusí být přímo uvedeny v dohodě o hmotné odpovědnosti. Odpovědnost totiž není omezena jen na hodnoty svěřené při uzavření dohody. Dohodou o odpovědnosti přejímá zaměstnanec odpovědnost za schodek na jakýchkoli hodnotách, které mu budou zaměstnavatelem svěřeny kdykoli po uzavření této dohody.
Jak je to se ztrátou svěřených věcí?
U ztráty svěřených věcí jsou podmínky pro povinnost k náhradě škody zaměstnancem následující:
- Zaměstnanec písemně potvrdil převzetí svěřených věcí od zaměstnavatele, případně. Byla uzavřena dohoda o odpovědnosti za svěřené věci;
- Vznikla škoda ztrátou svěřených věcí (nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných věcí); a
- Zavinění zaměstnance se předpokládá.
Zaměstnanci mohou být svěřeny věci v prakticky neomezeném množství, vždy oproti jeho písemnému potvrzení. Pokud však hodnota věcí přesáhne 50.000 Kč, musí být mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem uzavřena dohoda o odpovědnosti za svěřené věci.
Co je to dohoda o odpovědnosti za svěřené věci? Touto dohodou se zaměstnanec zavazuje nahradit zaměstnavateli škodu v případě, že dojde ke ztrátě svěřených věcí. Tato dohoda opět musí být sjednána písmeně, se svéprávným zaměstnancem, který dosáhl 18 let. Je třeba, aby jednotlivě každá věc, jejíž cena přesahuje 50 000 Kč, byla zaměstnanci svěřena na základě dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřené věc.
Opět, zaměstnanec se zprostí povinnosti k náhradě škody, prokáže-li, že ke ztrátě věci svěřené mu zaměstnavatelem došlo zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.
Příklad z judikatury: Zaměstnanec prokáže, že nezavinil ztrátu předmětů jemu svěřených na písemné potvrzení, když např. doloží, že měl ztracené věci v uzamčené skříňce na pracovišti. Rovněž se zprostí povinnosti, pokud se v důsledku utrpěného pracovního úrazu nemohl o věci postarat. Také by postačilo, kdyby se zjistilo, že např. zaměstnavatel neposkytl zaměstnanci zamykatelnou skříňku k uložení jeho věcí a v důsledku toho došlo ke ztrátě svěřených předmětů.
