Česká republika se již tradičně umisťuje vysoko ve statistikách počtu zvířat na obyvatele; v počtu psů na obyvatele jsme dokonce druzí v EU. Péče o domácího mazlíčka nás často provází všemi životními událostmi, a to i rozchody partnerů a rozvody manželů. Kdo pak zůstane páníčkem či paničkou „společného“ zvířete? Existuje něco jako střídavá péče o psa, stejně jako o dítě? A může takovou „střídavou péči“ nařídit soud? Nejen o tom si povíme v tomto článku.
Který z partnerů má právo na péči o psa při rozchodu
Zvíře není věc, nicméně se na něj použijí ustanovení občanského zákoníku týkající se věcí, a to v té míře, v jaké to dovoluje jeho povaha. Zvíře tedy může být předmětem vlastnického práva a může být prodáno či darováno. Není jej však možné jako jinou libovolnou věc rozdělit (na dvě, potažmo více zvířat). Pro úvahy nad možným osudem domácího mazlíčka si nejprve musíme udělat si jasno v tom, komu patří.
Výlučné vlastnictví psa (a jiných domácích mazlíčků)
V případě, že zvíře je ve výlučném vlastnictví jednoho z ex-partnerů (který si ho koupil nebo ho dostal darem), nemá ani během trvání vztahu, ani po jeho rozpadu druhý ex-partner na zvíře jakýkoliv nárok. Pouhá existence emociálního pouta k němu nezakládá právem uznávaný vztah, která by obsahoval právo se se zvířetem po rozchodu vídat či spolu jinak trávit čas. A když je samotný mazlíček na ex-partnera citově fixovaný? Střídavá péče o psa a další možnosti pro jejich styk vede skrze dohodu s vlastníkem zvířete.
Pes (a jiná zvířata) ve spoluvlastnictví
Zvíře může být dále partnery spoluvlastněno. V takovém případě mají právo se zvířetem nakládat oba, a to v návaznosti na velikost jejich spoluvlastnických podílů (obvykle 50/50). V okamžiku, kdy se ex-partneři nebudou kvůli rozchodu starat o zvíře společně, měli by se dohodnout na společné správě mazlíčka (dle pravidel pro společnou správu věci). Předpokladem takové dohody je, že ke zvířeti mají oba vztah. Jinak je pro toho méně angažovaného ex-partnera logičtějším krokem spoluvlastnické vypořádání. Psa tak přenechá druhému spoluvlastníkovi (lze i za náhradu). O této společné správě můžou spoluvlastníci uzavřít dohodu např. podle vzoru, který jsme pro naše čtenáře připravili.
Když spory o zvíře (mezi páníčky) řeší soud
Pokud ex-partneři nejsou schopni takové dohody o společné péči o mazlíčka dosáhnout, může se kterýkoliv z nich obrátit s návrhem na rozhodnutí o záležitosti na soud. Soud pak může (ale nemusí) vyjít z návrhu ex-partnera (navrhovatele). Správu společného zvířete by každopádně měl upravit podle slušného uvážení, s přihlédnutím ke specifikům konkrétního případu.
Je třeba dodat, že nikoho nemůžeme nutit setrvávat ve spoluvlastnictví – ex-partner může prakticky kdykoliv navrhnout vypořádání spoluvlastnictví. Pokud se na zrušení, resp. na vypořádání spoluvlastnictví mazlíčka ex-partneři nedohodnou, přichází na řadu opět soud. Ten může zvíře přikázat jednomu ze spoluvlastníků, za přiměřenou náhradu pro druhého. Na rozhodnutí, kterému ze spoluvlastníků zvíře přikázat může mít vliv mj. i to, jak se každý z nich zvládne o zvíře postarat či kterému z nich se podaří prokázat, že má ke zvířeti kvalitnější vztah.
Kdo je majitel psa podle zákona?
Užitečným nástrojem v případném soudním řízení (ale i před jeho zahájením) může být předběžné opatření. A to pokud mezi ex-partnery existuje spor o vlastnictví zvířete, nebo např. ex-partner přestane dodržovat dohodnutý způsob „střídavé péče“ a zvíře přestane předávat. Návrhem se lze domáhat vydání předběžného opatření. Soud ex-partnerovi uloží alespoň umožnění „styku“ s zvířetem, ideálně nastaví režim obdobný „střídavé péči“. Důvod pro takový postup je přitom zjevný. Mazlíček je fixovaný na svého majitele a odloučení od něj je pro něj emočně náročné (stejně jako pro majitele). Zajištění „styku“ do doby, než dojde o rozhodnutí předmětu sporu, zajistí zachování vztahů a citové vazby mezi zvířetem a účastníkem soudního řízení. Ta by v případě mnohaletého soudního sporu jinak mohla zcela vymizet (navíc hrozí, zvlášť u dlouhých sporů, že se pravomocného rozhodnutí zvíře vůbec nemusí dožít).
Střídavá péče o psa a SJM
Může nastat situace, kdy je mazlíček součástí společného jmění manželů (SJM). V případě jeho zániku (typicky právní mocí rozsudku o rozvodu) je zvíře součástí zaniklého, ale nevypořádaného SJM. V rámci vypořádání buď připadne do výlučného vlastnictví jednoho z ex-manželů, nebo zůstane v podílovém spoluvlastnictví obou ex-manželů. Pro úpravu jeho správy se postupuje výše popsaným způsobem.
Péče o psa – kdo sbírá hromádky po psovi?
„Ten pes ale vlastně není můj, takže ta hromádka taky ne!“
Pozor je třeba dát na zvláštní způsob získání mazlíčka, a to podpisem „adopční smlouvy“ (nebo taky „smlouvy o osvojení zvířete“, „Smlouva o svěření zvířete do trvalé / dočasné péče“, příp. podobná označení). Tyto smlouvy se uzavírají s různými chovatelskými spolky, útulky a podobnými organizacemi. Na jejich základě nedochází k převodu vlastnického práva ke zvířeti – jeho vlastníkem nadále zůstává spolek (či jiná taková organizace). Druhá smluvní strana („Chovatel“, „Osvojitel“) je pouhým detentorem zvířete, které ze smlouvy vyplývají závazky. Typicky zejména závazek se o zvíře starat osobně. V rámci uzavřené smlouvy je pak bezvýznamné, zdali se smluvní strana rozešla s partnerem či přítelem. Jakékoliv otázky týkající se péče o zvíře je tedy nutné vždy řešit s vlastníkem psa, což může být pro ex-partnery nepříjemné a nepraktické.
V případě, že řešíte spor o domácího mazlíčka a nedaří se Vám dosáhnout dohody, doporučujeme se obrátit na advokáta.
