Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v době trvání manželství. Ta má zajistit oběma manželům zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň.
K čemu slouží vyživovací povinnost mezi manžely?
Výživné mezi manžely slouží k vyrovnání rozdílů v jejich finančním zabezpečení. Není podmíněno pouze tím, že by jeden z manželů nebyl schopen pokrýt své potřeby sám, ale i situací, kdy existuje výrazný rozdíl mezi finančními možnostmi a příjmy obou manželů.
Kdy mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost?
Tato povinnost trvá po celou dobu trvání manželství, tj. od sňatku až do právní moci rozsudku o rozvodu. Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost i pokud žijí odděleně, ale formálně jsou stále v manželském svazku. I v takových případech platí princip zajištění obdobné životní úrovně obou manželů. Vyživovací povinnost dokonce není ani omezená plněním manželských povinností.
Z tohoto důvodu lze doporučit těm, kdo si jsou jisti trvalým rozpadem vztahu, aby se pokusili právně ukončit manželství co nejdříve. Čím déle trvá nefunkční manželství, tím výraznější mohou být jeho finanční důsledky pro jednoho z manželů. Například jeho povinností dorovnávat životní úroveň druhého manžela hrazením výživného.
Výjimky z povinnosti platit výživné manželovi
Existují však určité výjimky. Zneužití práva nebo snaha získat výhodu nepoctivým jednáním může vést k zamítnutí žádosti o výživné. Dle judikatury např. „Důvodem pro nepřiznání výživného manželovi může být i porušení manželské věrnosti. Ale skutečnost, že i druhý manžel ještě dříve porušil manželskou věrnost, odepření výživného nemůže ovlivnit.“[1]
Předmanželská smlouva a výživné mezi manžely
Pozor: To, že mají manželé „předmanželskou smlouvu“ neovlivňuje jejich vzájemnou vyživovací povinnost. Režim oddělených jmění (nebo jiný smluvený manželský majetkový režim) neznamená, že si manželé vzájemně nemusí dorovnávat životní úroveň.
Výživné mezi manžely nelze smluvně do budoucna vyloučit. Lze si však sjednat výši výživného (takový je názor odborné literatury).[2]
Nárokování výživného soudní cestou
Pokud mezi manžely existují výrazné rozdíly v příjmech a nejsou schopni se dohodnout, může se manžel s horším životním standardem obrátit na soud.
Soud provádí komplexní posouzení: porovnává hmotnou a kulturní úroveň obou manželů. Ta má být zásadně stejná. Pokud tomu tak není, výživné má dorovnat hmotnou a kulturní úroveň jednoho z nich. Výživné má tedy dorovnávací funkci.
U velmi bohatých párů může výživné dosahovat statisíců měsíčně – viz judikát Ústavního soudu.
Při podání návrhu na výživné soud může přiznat nárok nejdříve od data zahájení řízení. Tedy ode dne doručení návrhu soudu. To je rozdíl oproti výživnému na nezletilé děti, které lze požadovat i zpětně.
Co to je stejná hmotná a kulturní úroveň manželů?
Hmotná a kulturní úroveň odráží životní standard odpovídající společenskému postavení. Zahrnuje:
- Základní potřeby – bydlení, stravování.
- Seberozvoj a sociální kontakt – návštěva kulturních a společenských akcí, udržování vztahů.
- Dopravu – veřejná, osobní vůz, v závislosti na možnostech i business třída nebo soukromé letadlo.
- Specifické výdaje – nadstandardní zdravotní péče, služby osobního strážce, zahradníka či domácího personálu.
Rozdíl mezi výživným mezi manžele a mezi rozvedenými manžely
Mezi rozvedenými manžely vzniká vyživovací povinnost spíše výjimečně.
Podmínky vzniku nároku
Vyživovací povinnost mezi manžely vzniká při rozdílných příjmech, zatímco u rozvedených manželů je nutné prokázat, že se jeden z nich není schopen sám živit, přičemž tato neschopnost musí souviset s manželstvím. Např. může vyživovací povinnost vzniknout ex-manželovi vůči ex-manželce, která pečuje celodenně o postižené dítě a kvůli dlouhé absenci v práci na mateřské a rodičovské poklesla její profesní kvalifikace, zároveň nemá příjem z majetku.
Rozsah výživného
Během manželství mají mít oba manželé stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Naopak po rozvodu je výživné omezeno pouze na „přiměřený rozsah“. To znamená, že bývalý manžel má nárok pouze na pokrytí nezbytných potřeb. Požadovat stejný životní standard po rozvodu by bylo nespravedlivé, protože z hlediska práva jde o dvě nezávislé osoby.
Doba trvání vyživovací povinnosti
U manželů platí výživná povinnost po celou dobu trvání manželství. U rozvedených manželů je omezena na maximálně tři roky od rozvodu, případně končí dříve, pokud oprávněný bývalý manžel uzavře nové manželství.
Máte-li jakékoli otázky ohledně Vašeho nároku na výživné od manžela, popř. rozvedeného manžela, nebo obrátil-li se na Vás manžel či ex-manžel s požadavkem na výživné, neváhejte nás kontaktovat pro nezávaznou konzultaci.
[1] Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 1. 2004, sp. zn. 10 Co 150/2004, a na něj odkazující rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. 10 Co 250/2004, dostupný zde.
[2] SLOVÁČEK, Martin. § 697 [Výživné mezi manžely]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 6.
