Když zaměstnavatel vyplatí zaměstnanci jednorázově dlužnou mzdu za delší období, mohou nastat komplikace, které mají širší právní a daňové dopady. Nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu ukazuje, že důsledky mohou být nečekané a významné.
Jednorázová výplata dlužné mzdy a její následky
Jak vznikla situace?
V případě rozhodnutém Nejvyšším soudem zaměstnavatel nevyplatil zaměstnanci mzdu po dobu 1,5 roku. Po soudním sporu o úhradu dlužné mzdy, který zaměstnanec vyhrál, obdržel dlužné mzdy najednou (s odstupem 5 let). Obdržel i zákonný úrok z prodlení, který k dlužné částce mezitím přirostl.
Kdy k takové situaci může dojít? Typicky když zaměstnavatel se zaměstnancem ukončí pracovní poměr, nadále tedy zaměstnanci nepřiděluje práci ani nevyplácí výplatu. Zaměstnanec se však proti takovému ukončení ohradí, podá žalobu a v následném řízení se ukáže, že skončení pracovního poměru bylo neplatné. O neplatné výpovědi z pracovního poměru jsme psali zde.
Jednorázová úhrada dlužných mezd zaměstnanci však měla nečekaný daňový dopad. Zaměstnanci vznikla povinnost odvést vyšší daň z příjmů fyzických osob kvůli solidárnímu zvýšení daně (dnes vyšší sazba daně).
Škoda způsobená vyšší daňovou povinností
Proč byla daň z příjmu vyšší?
Kdyby zaměstnanec dostával mzdu pravidelně, jeho daňová povinnost by byla rozložena do několika let, a solidární zvýšení daně z příjmu fyzických osob by vůbec nenastalo. V důsledku jednorázové úhrady však musel zaměstnanec odvést vyšší daň za zdaňovací období, v němž došlo k výplatě dlužných mezd. Důvodem byl vyšší celkový úhrn jeho příjmů.
Úroky z prodlení tuto škodu nekryjí
Úroky z prodlení mají jiný účel – kompenzují ztrátu hodnoty peněz v čase a pokrývají ztráty způsobené nemožností disponovat s penězi v době prodlení. Nemohou však pokrýt škodu způsobenou vyšší daňovou povinností.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu
Zaměstnanci náleží náhrada škody
Nejvyšší soud rozhodl, že zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu vzniklou zaplacením vyšší daně. Tento nárok se odvíjí od skutečnosti, že škoda by nevznikla, kdyby zaměstnavatel vyplácel mzdu průběžně v termínech splatnosti.
Úroky z prodlení tuto škodu nekryjí
Zákonný úrok z prodlení není náhradou za vyšší daňovou povinnost. Slouží ke krytí ztráty hodnoty peněz v čase (za dobu prodlení). Úrok z prodlení rovněž kompenzuje nemožnost využití peněz v době prodlení; dlužníkovi mohou v mezidobí chybět a v takovém případě si je musí opatřit na peněžním trhu za cenu komerčního úroku. Nejvyšší soud tedy potvrdil, že zaměstnavatel musí zaměstnanci škodu uhradit navíc k úrokům z prodlení.
Důsledky pro zaměstnance a zaměstnavatele
Pro zaměstnavatele jde o další věc, kterou by měli brát v potaz při soudním sporu se zaměstnancem o (ne)platný vyhazov, přesněji pokud je zaměstnanec v takovém sporu úspěšný a soud vysloví, že rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele bylo neplatné. Zaměstnavatel poté typicky naráz doplácí mzdu i za dobu (často dlouhého) řízení. Vznikne-li proto zaměstnanci vyšší daňová povinnost, půjde o další náklad zaměstnavatele.
Z pohledu zaměstnance staví tento judikát najisto, že pokud z nějakého důvodu dojde k jednorázové výplatě dlužné mzdy, a jemu proto vznikne vyšší daňová povinnost, než v případě postupného vyplácení mzdy, může od zaměstnavatele úspěšně nárokovat náhradu za vyšší zaplacenou daň.
Pokud jste se ocitli jako zaměstnavatel nebo zaměstnanec v podobné situaci, doporučujeme Vám poradit se s odborníkem na pracovní právo. Jsme Vám k dispozici.